neděle 1. listopadu 2015

Půdorysy: Kompozice staveb

Antická stavba: Chrám Poseidonia

Gotická katedrála: Duomo di Milano

Baroko: Kostel sv. Anny (Kilián Ignác Dientzenhofer)


Gotizující baroko: Kostel v Křtinách (Jan Blažej Santini-Aichel)



Pozn. V pravé části ve skutečnosti navazuje ještě ambit a další věž. Z prostorových důvodů jsem tuto část stavby vynechal.

Posvátná geometrie

Albero della Vita

Je posvátná geometrie jen věcí minulosti?

Protože nekonečný rozbor čísla Pí, strukturu gotických katedrál a Leonardových obrazů už mají všichni (minimálně věrní čtenáři Dana Browna) dobře zažitou, rozhodl jsem se vybrat si příklad z úplně jiného soudku.

Před krátkou dobou jsem navštívil EXPO v Miláně, kde mě (kromě mnoha dalších věcí) upoutala jedna z hlavních atrakcí: Strom života, obří  (37 metrů vysoká) rozhledna a plastika v jednom. Zaujala mě nejen symbolika stromů života, ale také geometrická konstrukce této stavby.

Strom života v dějinách

Stromy byly od pradávna symbolem mnoha věcí. Života, neboť poskytovali ochranu před větrem, sluncem nebo deštěm, trvalosti a neměnosti, ale také spojením tří světů, světa pozemského, nebeského i podsvětí. Byly osou světa. Kult uctívání stromů najdeme u většiny pohanů.
Tato symbolika se u vyspělejších kultur začíná objevovat v podobě menhirů, obelisků nebo sloupů.

EXPO

Tématem letošní výstavy bylo "Feeding the planet". Hezčí symbol, než právě strom si pořadatelé asi nemohli vybrat. Na konci promenády Cardo, transeptu celé výstavy je obrovský kruhový bazén, uprostřed něhož ční věž. Dominantním prvkem je dřevěná konstrukce, jejiíž geometrický tvar je úžasný.


Při pohledu shora to je dvakrát 12 proti sobě jsoucích spirál, jež vychází z tvaru ulity (a tedy zlatého řezu) obepínající věž uprostřed.


Při pohledu na fotografii se nám situace v prostoru ještě komplikuje. Ve chvíli, kdy se spirála ve středu dostane na "kmen" stává se z ní závit komolého kužele a dole se podobně opakuje.

Místo, které mě ovlivnilo...

Místem, které mě ovlivnilo bylo město Benátky. Zní to asi na první pohled naprosto kýčovitě, ale není to jak se zdá. V tomhle městě jsem totiž úplnou shodou náhod narazil na tzv. Bienale del Arte, Benátské bienále umění. Expozice mne natolik zaujaly, že jsem jich mnoho prošel a narozil jsem na expozici Hong Kongu o problematice vysoké koncentrace lidí a vývoje výstavby budov pro velké množství lidí.
Právě na tomto místě jsem si uvědomil, že by mě v životě skutečně dokázala naplnit architektura...




Nad podobným rozborem, který vysvětloval změnu tvaru budov, aby bylo dosaženo maximálního osvětlení, jsem strávil téměř hodinu.


Na závěr, Benátky mě změnily ještě v jednou. Ovšem byl to hotel Venezia v Las Vegas, kde jsem ztratil veškeré naivní představy o lidské zábavě...