V další fázi mého tvoření jsem vytvořil naprostý paskvil. Musím říci, že obludnost mého počínání měla jeden prostý důvod. Prostorová nekoncepčnost. Z mé referenční stavby jsem vytáhl mnoho skvělých myšlenek, ale ta nejzásadnější mi unikla. Celkové prostorové rozložení.
Popravdě řečeno, důvodem k tomu byla zoufalá snaha o originalitu. Došlo mi to teprve na exkurzi dějin architektury. To nejgeniálnější již vytvořeno bylo. Jde jen o to, umět to najít a vhodně využít. Většina geniálních věcí vychází z pevných a kvalitně zpracovaných archetypů, nikoli chvilkového nápadu.
Na staré architektuře mě nejvíc fascinují ty stavby, které vznikali v době, kdy byly nesmírně cenné, kdy bylo náročné postavit cokoli. Tam je vidět ta nejčistší a nejupřímnější architektura, protože nad každým použitým kamenem si někdo lámal hlavu. Jestli má smysl. Nic nebylo samoúčelné, dekor byl až sekundární záležitostí a byl to spíše jen pokus, udělat stavbu o něco hezčí, spíše než a priori uvažovat o estetice stavby.
Žádné komentáře:
Okomentovat